Vadné držení těla (VDT) patří v současné době k velmi častým poruchám pohybového aparátu. Existuje mnoho odlišných názorů na to, co již je a co není vadné držení těla, a to zejména proto, že se do hodnocení vadného držení těla promítají faktory mechanické, psychické, ekonomické, vývojové ale i estetické.
Obecně lze říci, že vadné držení těla je nejčastěji způsobeno svalovými nerovnováhami. Některé svaly mají zřetelnou tendenci k útlumovým projevům (oslabení, nízké aktivitě), u jiných svalů naopak sledujeme tendenci k vysokému napětí a svalovému zkrácení.
Držení těla je řízeno určitým programem v mozku, který je částečně geneticky daný (podobné držení těla otce a syna)a může být ovlivněn negativními vlivy v těhotenství nebo při porodu. Tento pohybový program můžeme hodnotit podle psychomotorického vývoje miminka už od narození. V průběhu prvního roku života dochází k fixaci pohybových programů do podvědomí a v této době je také nejlépe ovlivnitelný fyzioterapií. Dalo by se také říci, že určité odchylky v psychomotorickém vývoji předpovídají sklony jedince k vadnému držení těla.
Z pohledu fyzioterapie můžeme za správné držení těla označovat takové, u kterého jsou zajištěny optimální svalové souhry, které umožňují ideální nastavení kloubů všech segmentů lidského těla. Pouze za těchto okolností může držení těla vhodně splnit polohové i pohybové funkce člověka, jedinec se pak dobře adaptuje na vlivy zevního i vnitřního prostředí, nemá bolesti zad ani jiné obtíže a jeho držení těla působí na okolí hezkým estetickým dojmem.
V obraze vadného držení těla je často vidět:
Obecně lze říci, že vadné držení těla je nejčastěji způsobeno svalovými nerovnováhami. Některé svaly mají zřetelnou tendenci k útlumovým projevům (oslabení, nízké aktivitě), u jiných svalů naopak sledujeme tendenci k vysokému napětí a svalovému zkrácení.
Držení těla je řízeno určitým programem v mozku, který je částečně geneticky daný (podobné držení těla otce a syna)a může být ovlivněn negativními vlivy v těhotenství nebo při porodu. Tento pohybový program můžeme hodnotit podle psychomotorického vývoje miminka už od narození. V průběhu prvního roku života dochází k fixaci pohybových programů do podvědomí a v této době je také nejlépe ovlivnitelný fyzioterapií. Dalo by se také říci, že určité odchylky v psychomotorickém vývoji předpovídají sklony jedince k vadnému držení těla.
Z pohledu fyzioterapie můžeme za správné držení těla označovat takové, u kterého jsou zajištěny optimální svalové souhry, které umožňují ideální nastavení kloubů všech segmentů lidského těla. Pouze za těchto okolností může držení těla vhodně splnit polohové i pohybové funkce člověka, jedinec se pak dobře adaptuje na vlivy zevního i vnitřního prostředí, nemá bolesti zad ani jiné obtíže a jeho držení těla působí na okolí hezkým estetickým dojmem.
V obraze vadného držení těla je často vidět:
- předsunuté držení hlavy, záklon v krční páteři,
- kulatá záda, odstáté lopatky, ramena směřující dopředu,
- zvýšené prohnutí v oblasti bederní páteře, předsunuté držení pánve,
- oslabené břicho,
- poruchy nožní klenby (ploché nohy, bolesti přednoží, vbočené palce…).
- kulatá záda, odstáté lopatky, ramena směřující dopředu,
- zvýšené prohnutí v oblasti bederní páteře, předsunuté držení pánve,
- oslabené břicho,
- poruchy nožní klenby (ploché nohy, bolesti přednoží, vbočené palce…).
Příčiny vadného držení těla lze tedy hledat již v kojeneckém věku, kdy dítě neprojde ideálními vývojovými stupni, a tak nedojde k dostatečnému vzpřimování páteře. V pozdějším věku patří mezi rizikové faktory nedostatek pohybu, převaha statického zatížení, tj. sezení, práce u počítače, jednostranná zátěž, sport s jednostranným přetěžováním (raketové sporty a jiné..), nevhodná pracovní či odpočinková poloha, nevhodný způsob provádění běžných činností všedního dne.
Rizikovými faktory pro vznik vadného držení těla jsou i vady zraku a dechové obtíže.
Dýchání hraje v držení těla velkou roli a často právě v dospělém věku může být, nevhodný dechový stereotyp, zdrojem různých bolestí zad.
Terapie je obecně zaměřena na odstraňování svalové nerovnováhy, nicméně je vždy závislá na výsledcích vyšetření pacienta fyzioterapeutem nebo rehabilitačním lékařem.
Držení těla je řízeno, jak již bylo řečeno, programem. Proto je možná pouze krátkodobá korekce držení těla, nikoliv dlouhodobá. I proto se setkáváme s tím, že instruktáž o správném držení těla a jeho nácvik, není účinná. Nestačí ani zkrácené svaly protahovat a ochablé posilovat. Je nutné vytvořit nový program, ve kterém budou prvky správného držení těla zavzaty. I proto se využívají techniky založené na tzv. neurofyziologickém podkladě.
U dětí zhruba do předškolního věku má význam provádět Vojtovu reflexní lokomoci, u starších jedinců je pak vhodné využít prvky senzomotoriky), techniky Klapp, Schrott nebo Brüggera. U dospělých se pak osvědčuje práce s dýcháním, potažmo s hlubokým stabilizačním systémem páteře.
U dětí je veliký úkol na rodičích, kteří by měli dítě dostatečně motivovat. Neuvolňovat dítě z tělocviku (nejsou-li jiné závažné důvody), dbát na ergonomii sedu, dostatku pohybu. I výběr aktovky má v problematice vadného držení těla, své místo.
Rizikovými faktory pro vznik vadného držení těla jsou i vady zraku a dechové obtíže.
Dýchání hraje v držení těla velkou roli a často právě v dospělém věku může být, nevhodný dechový stereotyp, zdrojem různých bolestí zad.
Terapie je obecně zaměřena na odstraňování svalové nerovnováhy, nicméně je vždy závislá na výsledcích vyšetření pacienta fyzioterapeutem nebo rehabilitačním lékařem.
Držení těla je řízeno, jak již bylo řečeno, programem. Proto je možná pouze krátkodobá korekce držení těla, nikoliv dlouhodobá. I proto se setkáváme s tím, že instruktáž o správném držení těla a jeho nácvik, není účinná. Nestačí ani zkrácené svaly protahovat a ochablé posilovat. Je nutné vytvořit nový program, ve kterém budou prvky správného držení těla zavzaty. I proto se využívají techniky založené na tzv. neurofyziologickém podkladě.
U dětí zhruba do předškolního věku má význam provádět Vojtovu reflexní lokomoci, u starších jedinců je pak vhodné využít prvky senzomotoriky), techniky Klapp, Schrott nebo Brüggera. U dospělých se pak osvědčuje práce s dýcháním, potažmo s hlubokým stabilizačním systémem páteře.
U dětí je veliký úkol na rodičích, kteří by měli dítě dostatečně motivovat. Neuvolňovat dítě z tělocviku (nejsou-li jiné závažné důvody), dbát na ergonomii sedu, dostatku pohybu. I výběr aktovky má v problematice vadného držení těla, své místo.
