Bazální programy a podprogramy

(Mgr. Petra Végsöová)

Vznik této metodě dala paní Jarmila Čápová, a to na základě svých dlouholetých zkušeností v terapii pohybových poruch vzniklých jak u dětí, tak i u dospělých. Koncept sám o sobě je zcela původně zaměřen především na traumatické poruchy míšní. V podstatě ho lze využít ale u téměř jakékoliv diagnózy jak ortopedického, tak neurologického původu. Např. bolest zad, hlavy, skolióza, vadné držení těla, bolest v rameni, zmrzlé rameno, v rámci neurol. diagnóz např. roztroušená skleróza, DMO, dále různé pooperační stavy a poškození nervu atd. V neposlední řadě je metoda užitečná i v rámci prevence pohybových obtíží. Pole působnosti je zde tedy poměrně široké. Paní Čápová se netají s tím, že vychází z laické veřejnosti mnohem známějšího Vojtova vývojového aspektu a z jeho předpokladu existence vrozených základních pohybových programů posturálních a lokomočních, které se postupně realizují během pohybového vývoje jedince.
Cílem celé metody je hodně stručně a nadneseně řečeno pokusit se „nalézt“ fyziologii pohybu, tu následně i v těle „zafixovat“. Pod pojmem fyziologie pohybu si můžeme představit stav, kdy nás nic nebolí a je nám umožněn běžný pohyb bez výrazných omezení a potřeby radikálních medicínských vstupů – a to klidně až do vysokého věku.
Konkrétní terapie poté probíhá nejprve přes tzv. manuální centrace ramenních kloubů (snaha terapeuta o co nejideálnější postavení kloubních ploch v rameni), abychom zajistili správné postavení lopatek. Dále se postupuje přes vývojově náročnější polohy (leh na boku, šikmý sed), kdy je nezbytně nutné právě správné postavení lopatek.
Metoda se řadí mezi koncepty tzv. neurorehabilitace, kdy vycházíme z toho, že za každou funkcí svalu a pohybem v kloubu je odpovědná nervová soustava a její řídící komponentou je mozek. Ten tedy nepracuje s jednotlivými svaly či segmenty, ale řídí tělo jako celek. Pro správnou diagnostiku v rámci tohoto konceptu nám tedy nestačí pouze pozorovat jednotlivé malé pohyby, ale je třeba pátrat po tom, jakým způsobem pacient pohyby provádí (tedy jak mozek řídí pohyby). Následně pak můžeme odhalit, kde vzniká v této strategii chyba a jedině tak se posunout v léčbě k pokusu o obnovu fyziologie pohybu a pomoci tak pacientovi žít pohodlně a (ideálně) bez bolestí.