Člověk se rodí pohybově nezralý. Vývoj pohybových dovedností miminka je geneticky dán. Každé miminko by se mělo v určitém časovém horizontu otočit, posadit, začít lézt a posléze i chodit. Každou takovou dovednost hodnotíme kvalitativně – tzn. kvalitou provedení a kvantitativně, tzn. jestli dovednost umí dříve, akorát nebo později. Všechny pohybové funkce jsou obrazem zralosti centrálního nervového systému. Odchylky od daného psychomotorického vývoje nám naznačují určitou nedokonalost držení těla a pohybových dovedností i do budoucna.
PSYCHOMOTORICKÝ VÝVOJ 0-3 MĚSÍCE
POLOHA NA BŘÍŠKU
Novorozenec - zadeček je položený výše než hlavička, dítě upřednostňuje jednu stranu, ale mělo by být schopno to změnit ( = fyziologická predilekce). Pokrčené horní končetiny, lokty směřují nad podložku, stehna vůči sobě i vůči trupu 90°. Otočit hlavičku je obtížné, dítě je schouleno na stranu obličejovou a těžiště na straně záhlavní.
4-6 týdnů – větší symetrie – tzn. páteř je častěji v ose, nemělo by preferovat nějak viditelně jednu stranu. Řada dětí stará jeden měsíc, dokáže v poloze na bříšku navázat zrakový kontakt s rodičem, pohybujícím se na úrovni okraje stolu.
3 měsíce – opora loket, loket, stydká kost. Lokty jsou šířeji než ramena, hlava za osou loktů, otáčení hlavy 30° na každou stranu, bez souhybu trupu.Poloha je symetrická dítě nepadá do stran. Pokud se dítě v tomto věku přetáčí, není to dovednost ale ztráta rovnováhy!!!!! Pěstičky se uvolňují, nožičky volně na podložce.
Pozor na motivaci dítěte z velké výšky, podporovali bychom záklon a přílišné prohnutí dítěte.
Nevhodné – nadhazování dítěte ve visu, potřepávání dítěte drženého ve visu, manévry při tzv. „létání“.
POLOHA NA ZÁDECH
Novorozenec - očima nefixuje – možná krátkodobě při kojení – maminka mu zajistí svým úchopem jistotu. Neumí zaujmout stabilní polohu. Přesuny lépe v zavinovačce, pozor pády, ikdyž se zdá, že se „nepohybují“, mohou spadnout z přebalovánu, z postele a podobně!
4-6 týden – povolují se ručičky, postupně se zvedají před obličej, cílený úsměv
8 týdnů až 3 měsíce - třepe se na hračku, neumí ji ještě chytit, nebo na maminku.
Do 3. měsíce si dítě nejlépe odpočine v zavinovačce – peřince, která mu poskytne měkkou oporu.
Ve třetím měsíci by měla být plně vyvinuta symetrie.
Autosedačku používáme jen na nezbytně nutnou dobu pro přesun v autě.
Necháváme dítě „pohybovat se nahé“.
Polohu na bříšku dovede zaujmout dítě samostatně až od 6. měsíce, do té doby mu jí musíme nabídnout my. Poloha na bříšku je pro dítě velmi důležitá – posiluje v ní šíjové, zádové, břišní ale i hýžďové svaly. Od narození pokládáme dítě např. při přebalování na bříško – nejlépe nahé – necháme ho chvilku trénovat – jen za dozoru. Stimulujeme dítě aby zvedlo hlavičku, mluvíme na něj s obličejem v úrovni podložky na které leží, abychom nepodporovali přílišný záklon. Pokud necháme dítě v plence, hůře se mu hledá těžiště. Další vhodné polohy – klokánek, tygřík, na srdíčko.
Dvouměsíční dítě by mělo zvednout hlavičku ve středním postavení bez úklonu nebo záklonu. Někdy vidíme děti, které mají ve 3 měsících nedokonalý vzorec hlavně proto, že neměli možnost se v poloze na bříšku naučit najít rovnováhu ....nebyli na bříško dostatečně pokládány.
SLUCH
Miminko začíná slyšet již v děloze zhruba od pátého měsíce těhotenství.
Po narození říkáme miminku kam jdeme, co budeme dělat....komentovat věci.
Můžeme dítě oslovit třeba když přicházíme k postýlce, např. po probuzení, kdy o nás dítě ještě neví a sledovat rekci.
Zpíváme dítěti písničky, básničky v různých polohách. Je dobré, pokud nám vidí na pusu.
Často prodávané chrastítko na ruku je dobrá stimulační pomůcka, ale připevňujeme jej jen na chvíli, ne stále. Stejné jako stále puštěná televize. Dítě vůči jednotlivým vjemům otupí.
Miminko od narození do třech měsíců ještě nerozumí řeči, ale podle tonu hlasu a výrazu ve tváři postupně poznává význam slov.
ZRAK
Již v sedmém měsíci těhotenství miminko otevírá oči – vnímá světlo.
Novorozenec vidí pouze obrysy, na 30cm je schopno krátce zafixovat maminku. Dítě se orientuje za světlem, nejlépe vidí červenou či sytě oranžovou. Dáváme pozor na jednostrannou stimulaci oknem, pestrou hračkou ze stále ze stejné strany. Mohli bychom vypěstovat asymetrii dítěte. Šilhání a bloudivé pohyby očí novorozence jsou normálním znakem nezralosti okohybných svalů. Pokud přetrvávají po pátém měsíci, je dobré informovat lékaře.
Doma pamatujeme na to, že lustr obvykle svítí dítěti přímo do očí. Snažíme se používat boční světla lampy v nižší poloze. Neobkláme dítě spoustou hraček, stačí dvě nebo tři, pak alespoň ví na co se má soustředit.
Dvouměsíční dítě dokáže sledovat hračku, otáčet se za ní, což můžeme při hře procvičovat.
U novorozence můžeme použít jako stimulaci zraku kolotoč, později i hrazdičku. Tyto pomůcky dáváme min 30 cm nad hlavu, aby dítě nešilhalo.
Při rozhovoru s dítětem dobře artikulujeme, dítě pozoruje pohyby našich úst.
Okolo 4-6 týdnu uvidíme první cílený úsměv. Většinou věnovaný mamince.
CITOVÝ VÝVOJ
Pro dítě je nejdůležitějším úkolem přijmout denní režim a zvyky rodiny. Je po porodu vlivem prudkých změn vytrženo ze své rovnováhy v děloze. Musí se přizpůsobit novému pocitu hladu, zimy, světlo zvuky, bolest bříška (větry) atd. Pravidelným režimem umožníme dítěti se stabilizovat, lépe spolupracovat a zorientovat se. Důležitý je i optimistický a povzbudivý přístup rodičů.
Novorozenec potřebuje hodně kontaktu. Snažíme se miminko brát nejen když pláče.
Určitou část dne, kdy dítě bdí – s ním komunikovat – plně se mu věnovat. Další část být s miminkem,ale můžeme si povídat s někým jiným, miminko chovat, mít ho vedle sebe atd. a určitou část dne nechat miminko samo se sebou – např. v postýlce, na podložce. Již toto je první krok k postupnému „osamostatňování“.
Ve chvílích kdy se miminku plně věnujeme (viz. výše), můžeme se např. na text básničky dotýkat částí těla – podporuje uvědomění si částí těla atd. Běžela myšička okolo bříška a šup do pupíčka, nebo leze leze po železe nedá pokoj až tam vleze, vyválíme rohlíčky...
Šestinedělí je pro maminku i miminko období, kdy se přizpůsobují nové situaci, mělo by být tráveno v domácím prostředí, doplněno procházkami s kočárkem na čerstvém vzduchu. Nemělo by být naplněno neustálými návštěvami, pobyty v nákupních centrech atp.
Kontakt s neznámou osobou – maminka má dítě v náručí tak, aby na osobu vidělo – a hovoří s ní, osoba si s maminkou povídá a postupně se občas koukne na miminko, zvyšuje se doba očního kontaktu postupně může dítě pohladit, hovořit přímo na něj.
PSYCHOMOTORICKÝ VÝVOJ 0-3 MĚSÍCE
POLOHA NA BŘÍŠKU
Novorozenec - zadeček je položený výše než hlavička, dítě upřednostňuje jednu stranu, ale mělo by být schopno to změnit ( = fyziologická predilekce). Pokrčené horní končetiny, lokty směřují nad podložku, stehna vůči sobě i vůči trupu 90°. Otočit hlavičku je obtížné, dítě je schouleno na stranu obličejovou a těžiště na straně záhlavní.
4-6 týdnů – větší symetrie – tzn. páteř je častěji v ose, nemělo by preferovat nějak viditelně jednu stranu. Řada dětí stará jeden měsíc, dokáže v poloze na bříšku navázat zrakový kontakt s rodičem, pohybujícím se na úrovni okraje stolu.
3 měsíce – opora loket, loket, stydká kost. Lokty jsou šířeji než ramena, hlava za osou loktů, otáčení hlavy 30° na každou stranu, bez souhybu trupu.Poloha je symetrická dítě nepadá do stran. Pokud se dítě v tomto věku přetáčí, není to dovednost ale ztráta rovnováhy!!!!! Pěstičky se uvolňují, nožičky volně na podložce.
Pozor na motivaci dítěte z velké výšky, podporovali bychom záklon a přílišné prohnutí dítěte.
Nevhodné – nadhazování dítěte ve visu, potřepávání dítěte drženého ve visu, manévry při tzv. „létání“.
POLOHA NA ZÁDECH
Novorozenec - očima nefixuje – možná krátkodobě při kojení – maminka mu zajistí svým úchopem jistotu. Neumí zaujmout stabilní polohu. Přesuny lépe v zavinovačce, pozor pády, ikdyž se zdá, že se „nepohybují“, mohou spadnout z přebalovánu, z postele a podobně!
4-6 týden – povolují se ručičky, postupně se zvedají před obličej, cílený úsměv
8 týdnů až 3 měsíce - třepe se na hračku, neumí ji ještě chytit, nebo na maminku.
Do 3. měsíce si dítě nejlépe odpočine v zavinovačce – peřince, která mu poskytne měkkou oporu.
Ve třetím měsíci by měla být plně vyvinuta symetrie.
Autosedačku používáme jen na nezbytně nutnou dobu pro přesun v autě.
Necháváme dítě „pohybovat se nahé“.
Polohu na bříšku dovede zaujmout dítě samostatně až od 6. měsíce, do té doby mu jí musíme nabídnout my. Poloha na bříšku je pro dítě velmi důležitá – posiluje v ní šíjové, zádové, břišní ale i hýžďové svaly. Od narození pokládáme dítě např. při přebalování na bříško – nejlépe nahé – necháme ho chvilku trénovat – jen za dozoru. Stimulujeme dítě aby zvedlo hlavičku, mluvíme na něj s obličejem v úrovni podložky na které leží, abychom nepodporovali přílišný záklon. Pokud necháme dítě v plence, hůře se mu hledá těžiště. Další vhodné polohy – klokánek, tygřík, na srdíčko.
Dvouměsíční dítě by mělo zvednout hlavičku ve středním postavení bez úklonu nebo záklonu. Někdy vidíme děti, které mají ve 3 měsících nedokonalý vzorec hlavně proto, že neměli možnost se v poloze na bříšku naučit najít rovnováhu ....nebyli na bříško dostatečně pokládány.
SLUCH
Miminko začíná slyšet již v děloze zhruba od pátého měsíce těhotenství.
Po narození říkáme miminku kam jdeme, co budeme dělat....komentovat věci.
Můžeme dítě oslovit třeba když přicházíme k postýlce, např. po probuzení, kdy o nás dítě ještě neví a sledovat rekci.
Zpíváme dítěti písničky, básničky v různých polohách. Je dobré, pokud nám vidí na pusu.
Často prodávané chrastítko na ruku je dobrá stimulační pomůcka, ale připevňujeme jej jen na chvíli, ne stále. Stejné jako stále puštěná televize. Dítě vůči jednotlivým vjemům otupí.
Miminko od narození do třech měsíců ještě nerozumí řeči, ale podle tonu hlasu a výrazu ve tváři postupně poznává význam slov.
ZRAK
Již v sedmém měsíci těhotenství miminko otevírá oči – vnímá světlo.
Novorozenec vidí pouze obrysy, na 30cm je schopno krátce zafixovat maminku. Dítě se orientuje za světlem, nejlépe vidí červenou či sytě oranžovou. Dáváme pozor na jednostrannou stimulaci oknem, pestrou hračkou ze stále ze stejné strany. Mohli bychom vypěstovat asymetrii dítěte. Šilhání a bloudivé pohyby očí novorozence jsou normálním znakem nezralosti okohybných svalů. Pokud přetrvávají po pátém měsíci, je dobré informovat lékaře.
Doma pamatujeme na to, že lustr obvykle svítí dítěti přímo do očí. Snažíme se používat boční světla lampy v nižší poloze. Neobkláme dítě spoustou hraček, stačí dvě nebo tři, pak alespoň ví na co se má soustředit.
Dvouměsíční dítě dokáže sledovat hračku, otáčet se za ní, což můžeme při hře procvičovat.
U novorozence můžeme použít jako stimulaci zraku kolotoč, později i hrazdičku. Tyto pomůcky dáváme min 30 cm nad hlavu, aby dítě nešilhalo.
Při rozhovoru s dítětem dobře artikulujeme, dítě pozoruje pohyby našich úst.
Okolo 4-6 týdnu uvidíme první cílený úsměv. Většinou věnovaný mamince.
CITOVÝ VÝVOJ
Pro dítě je nejdůležitějším úkolem přijmout denní režim a zvyky rodiny. Je po porodu vlivem prudkých změn vytrženo ze své rovnováhy v děloze. Musí se přizpůsobit novému pocitu hladu, zimy, světlo zvuky, bolest bříška (větry) atd. Pravidelným režimem umožníme dítěti se stabilizovat, lépe spolupracovat a zorientovat se. Důležitý je i optimistický a povzbudivý přístup rodičů.
Novorozenec potřebuje hodně kontaktu. Snažíme se miminko brát nejen když pláče.
Určitou část dne, kdy dítě bdí – s ním komunikovat – plně se mu věnovat. Další část být s miminkem,ale můžeme si povídat s někým jiným, miminko chovat, mít ho vedle sebe atd. a určitou část dne nechat miminko samo se sebou – např. v postýlce, na podložce. Již toto je první krok k postupnému „osamostatňování“.
Ve chvílích kdy se miminku plně věnujeme (viz. výše), můžeme se např. na text básničky dotýkat částí těla – podporuje uvědomění si částí těla atd. Běžela myšička okolo bříška a šup do pupíčka, nebo leze leze po železe nedá pokoj až tam vleze, vyválíme rohlíčky...
Šestinedělí je pro maminku i miminko období, kdy se přizpůsobují nové situaci, mělo by být tráveno v domácím prostředí, doplněno procházkami s kočárkem na čerstvém vzduchu. Nemělo by být naplněno neustálými návštěvami, pobyty v nákupních centrech atp.
Kontakt s neznámou osobou – maminka má dítě v náručí tak, aby na osobu vidělo – a hovoří s ní, osoba si s maminkou povídá a postupně se občas koukne na miminko, zvyšuje se doba očního kontaktu postupně může dítě pohladit, hovořit přímo na něj.
